Jak mě Březový lístek změnil
publikováno 6. ledna 2008
Tento článek je výňatek z eseje, která byla napsána v říjnu 2007 za účelem splnění čekatelské zkoušky, jednoho ze stupňů skautského vzdělávacího systému.
…Po určité době mě již oddíl přestával bavit. Následující rok jsem sice přešla do jiné družiny, ale nic moc se nezměnilo. Můj nový rádce mě neučil nic nového, neměla jsem nic na práci, a proto jsem si říkala, že vlastně není zapotřebí chodit na schůzky pravidelně a jezdit na výpravy už vůbec ne. Na táboře, po takto stráveném roce, jsem se náhodou dozvěděla, že mi byl na Luďkově memoriálu udělen březový lístek. Velice mě to překvapilo. Zřejmě v tu chvíli se ve mně přístup k oddílu dočista změnil. Předtím jsem si myslela, že nejsem v oddíle vůbec potřeba, a kdybych definitivně přestala chodit, tak by si toho nikdo nevšiml. Nezamýšlela jsem se nad tím, co je hlavním cílem skautského života a o co se naši vedoucí snaží. Bylo pro mě pouze důležité, jestli se bavím já a o ostatní mi tolik nešlo. Po té zprávě jsem ale pochopila, že ve mně vedení nevidí už jen malou holku, ale někoho, kdo už může nést určitou odpovědnost a udělat kus práce. Tím do mě vkládá obrovské naděje a byla by chyba je zklamat. S novým rokem jsem také byla jmenována novou rádkyní, takže jsem měla o hodně víc povinností, ale začalo mě to bavit. Připravovala jsem program schůzek, kam patřily hry, učení novým znalostem apod. Starala jsem se o členky své družiny, přemýšlela jsem, jak jim pomoci na skautské cestě vědomostí i co udělat pro to, aby po nějaké době nezačaly uvažovat o odchodu stejně jako já…
Irena Hlaváčová (Apanači)
Skautské středisko "Strážci" Ostrava
