publikováno 7. května 2009
* 18. 4. 1963 v Žatci
mezi výrazné osobnosti BL nepochybně patří. Je to podsaditý chlap, který se umí ohánět nejen ve svých povoláních, ale který neváhal věnovat svůj volný čas dětem a "puberťákům", jejich nevnucované sebevýchově v klubovnách, na hřištích a v přírodě.
K práci pro mládež a s mládeží byl přiveden vlastním poznáním. To vycházelo i z jeho krásných klukovských zážitků. Korak rád vzpomíná na dětské hry v lese, při nichž obdivoval románového Tarzana. Z úcty k němu si již jako desetiletý přisvojil přezdívku "jen" Tarzanova syna - Koraka. Stále více se mu také líbilo řecko-římské zapasení.
Byl členem Pionýra, v roce 1989 se rozhodl přimět své tříleté dcerky k pravidelnému sportování v tělocvičně tím, že po vstupu do místního zápasnického oddílu začal pracovat jako pomocný trenér a dcerky bral do tělocvičny - nikoli ovšem pro zápasení - sebou. Úspěšně "složil" pionýrské zkoušky 3. stupně a začal se věnovat i "cizím" dětem na svém prvním letním táboře. Na podzim téhož roku převzal v Pionýrské skupině při 15. ZŠ oddíl "Tuláci".
Již v březnu 1990 obstaral pro Tuláky klubovnu mimo školu, aby děti "osvobodil" od školního prostředí, nepříznivého pro hry. V dubnu téhož roku, jak Korak připomíná, díky obsahu nového čísla obnoveného Mladého hlasatele své Tuláky přeměnil na "Naturo" (v esperantu Otevřená náruč přírody), pak se s ním přihlásil do Žlutých kvítků. Brzo se jako Naturo Klub ŽK 42 stali součástí tzv. Nulté Galénovy Stovky.
V prosinci 1991 byly v klubu uděleny první Březové lístky, Korak převzal druhý stupeň. V březnu 1992 se klub poprvé sešel s Janem Šimáně-Galénem, Korak získal tmavomodrý BL, a díky poctivé a nápadité práci pro děti pak v průběhu dalších 7 let postupně 4. až 7. stupeň. Dvaačtyřicítka získávala v bodování tehdejší soutěže 5Pé přední umístění.
Karel Hoffmann v té době rozhodně nezahálel: mimo funkcí oddílového vedoucího KŽK 42 a později programového vedoucího Zálesáků organizoval letní tábory, působil na nich jako "sporťák", zdravotník apod. V roce 1993 úspěšně uspořádal "Duhovou lesní školu", jejímž čestným hostem byl Galén. V několika letech oddíl pořádal Slavnost světel, Jarní těšítka, Dny dětí a mnoho jiných akcí. V roce 1997 vstoupil Korak s KŽK do Dětské organizace Zálesák Most, v r. 1999 byl spolupořadatelem mostecké CVVZ a sestavil Mosteckou Pyramidu tehdejších 140 (!) nositelů ocenění BL. Při tom všem "jen tak mimochodem", jako pomoc zcela neznámým lidem, 120x a bezplatně daroval svou krev.
Karla Hofmanna si v roce 2000 všímala četná media jako stávkujícího havíře z dolu Kohinoor, kdy pro zachování své těžké práce spolu s 52 spolupracovníky strávil 22 dní pod zemí. Stávka nebyla úspěšná, důl proto opustil a musel vyzkoušet - i pro svou "staromódně" přímou povahu - několik jiných nových zaměstnání.
I dnes, kdy zájem dětí o sdružování poklesl a Korak svou téměř dvacetiletou činnost s mládeží ukončil, váží si svého Žlutého kvítku a Březových lístků. Má radost, když občas některé z jeho klubových, dnes již dospělých "dětí", mu vděčně připomíná zážitky z Tuláků, Natura a Zálesáků. Za největší ze svých "zisků" považuje vzpomínky na rozzářené oči a úsměvy členů "svých" oddílů a klubů.
Podle Korakových vzpomínek sestavil Pegas
Praha 7. května 2009
