Březový lístek

Fotogalerie

Po brutálním potlačení tzv. Pražského jara a zahájení "normalizace společnosti" přešel z řady prostých členů Junáka do velkého zástupu těch, kteří si předsevzali systematicky se věnovat dětem a mládeži, pomáhat jim v nalézání správné a tvořivé zábavy, kamarádství, v sebezdokonalování duševních i tělesných kvalit. Byl tehdy již šerifem blízké trampské osady, vyznával Junáckou cestu, složil skautské nováčkovské zkoušky a stal se vedoucím Pionýrského oddílu. V něm začal pracovat proto, aby jeho prostřednictvím mohl na Junáckou cestu přivádět další mladé lidi. Chápal, že ze stejných důvodů rozhodlo tehdejší Náčelnictvo Junáka o vstupu této tradičně samostatné a apolitické dětské organizace do Pionýra.

První akcí, kterou Mirek v nové "funkci" vedl, byl křest dvou kanoí, spojený s veřejným maškarním průvodem. "Já a moji dva kamarádi jsme kráčeli v námořnickém oblečení coby dva lodní důstojníci a já (prý) jako kapitán. Pro většinu lidí jsem byl neznámý - latinsky nemo, a tak se mi začalo říkat Kapitán Nemo," vzpomíná Mirek. Tedy nikoli známá verneovka, ale latina se stala pramenem jeho přezdívky. Nemo začal uskutečňovat svůj sen: vyhledávat a přivádět mladší přátele na Junáckou stezku, uplatňovat sílu působení pionýrského kolektivu na jednotlivce, ale při tom současně prosazovat trampskou svobodu a dobrovolnost sdružování. "Shodou okolností jsem byl přizván na asi "přelomovou" Výměnu zkušeností (dále jen VZ) v Pochni pod Pradědem (1980) a na ní jsem užasnul: Uviděl jsem, že i její účastníci, pracující s dětmi v nejrůznějších malých společenstvích, se snaží uskutečňovat mou vizi - spojit skautské ideály s novými organizačními možnostmi a zásadou svobodnosti a dobrovolnosti počínání," podotýká Nemo. Účastnil se pak VZ v Ostravě (pořádané tamějším "Rudým kruhem"). Díky VZ získával první kontakty na stejně smýšlející a svolal svou první VZ do Starých Hutí.

Při organizování VZ a Velkých výměn zkušeností (dále jen VVZ) Nemo uplatnil a "naučil užívat" i další pořadatele Výměn svůj úspěšný systém dělby organizování - z účastníků z různých míst vytvořil družstva pro jednotlivé programové bloky. Tím jim umožnil nejen naučit se organizovat, ale také bavit se či vzdělávat na pořadech, organizovaných jinými družstvy, a potlačovat vzájemné vstupní "bydlištní" odstupy. Nelze se proto divit, že po úspěšném prvním ročníku VZ se jich Nemovi a jeho partám povedlo uspořádat dvaadvacet. Vždy v jiném místě, s jinými spoluorganizátory. To přinášelo nejen místní a programovou pestrost setkání, ale i snižování značného rizika zákazu neoficiálních akcí. Nemovy principy převzali i pořadatelé navazujících VVZ. Na Nemem a Galénem svolávaných Výměnách se postupně utvářel a rostl kolektiv zastánců Přátelství rozrůzněných, kteří se navzájem inspirovali pro další formy jeho rozvíjení. Tak i Nemo vzpomíná, jak přivedl oddíl loutkářů k uspořádání vlastního, specializovaného letního loutkářského tábora, a jak on sám zase uplatnil loutkaření na svém "standardním" LT.

Na podzim roku 1989 se v tehdejším Mezinárodním pionýrském táboře v Seči sešli vyznavači Přátelství rozrůzněných s představiteli tehdejší politické moci. Ti jednak neúspěšně navrhli opětně legalizovat Junáka, samozřejmě pod Svazem socialistické mládeže, jednak "velkomyslně" povolili vytvářet "opoziční" dětské organizace. A tak pár nadšenců z Prahy založilo studentský informační systém Duha. Přišel však 17. listopad 1989 a sdružení s hrdým názvem DUHA bylo zaregistrováno jako první polistopadové sdružení dětí a mládeže. Jeho "otcové" byli a dnes i "děti" jsou stále aktivní, Duha se stala velmi významným organizátorem mimoškolních činností dětí, mládeže i dospělých. Mimo jiné to potvrzují i živé internetové stránky www.duha.cz a jejích dužin (to není překlep, pozn. redakce - dužiny jsou základním článkem Duhy).

Hned na počátku se do Duhy přihlásily kolektivy s různou činností a zkušenostmi. Některé přišly z nadšení, hodně jich přivedl Galén. Ne málo bylo takových, co už nechtěli být v žádné organizaci, ale přitom poznali, že pro svou činnost s dětmi potřebují určitou oporu a zázemí. Myšlenka o spolupráci rozrůzněných zase našla další zastánce a funguje v Duze i mimo ni dodnes. Nemo spolupráci rozrůzněných začal propagovat v Brně, Flík pokračoval v Karviné, "žezlo převezla" do Náchoda Kolčava (již pod názvem CVVZ v r. 1994 a 1995), která všem ukázala nové směry činností s dětmi a pro děti. Nemo je právem hrdý na své členství a práci v Duze - je předsedou Duhy, dužiny č. 42 DĚTI SLUNCE.

Nemo se postupně stal i významným reprezentantem Hnutí mikrokolektivů a z něho vzešlého oceňování Březovým lístkem. Nelze spočítat, kolik udělení odznaků BL Nemo podnítil či se na nich podílel - Nemo si takovou evidenci nepořídil. Stejně není znám počet her, které pro své svěřence vymyslil, naopak by asi snadno zjistil, v kterých letech neorganizoval žádnou akci pro "své" i vzdálenější děti a mládež. S řadou spolupracovníků vydal na jaře 1997 drobnou, ale důležitou programově a organizačně metodickou příručku Juniverz II pro Hnutí mikrokolektivů. Ta se stala podkladem pro dnešní Pravidla Hnutí Březový lístek.
Miroslav Hrabinec-Nemo patří mezi pamětníky, kteří založili setkávání a výměny zkušeností velkého počtu dobrovolníků, věnujících se mimoškolnímu životu dětí a mládeže. Není divu, že proto má k VZ, VVZ, RVZ a CVVZ velmi vřelý vztah. Pravidelně se účastní CVVZ i jako lektor témat tábornických dovedností, stejně aktivně působí i na PONS Březového lístku.

I přes zhoršené osobní podmínky se Nemo stále snaží naplňovat své vize z mládí. Nejvyšší - Zlatý stupeň Březového lístku proto zcela oprávněně obdržel od účastníků 12. PONSu 20. ledna 2007. Přejeme mu hodně zdraví, síly a spokojenosti.

Podle Nemových poznámek sestavil Pegas
Praha 22/11 2009