publikováno 13. srpna 2007
Omluvte, prosím, 3 nepřesnosti v textu, uveřejněném 13. srpna. V následujícím znění jsou tyto chyby opraveny. Pegas 22. srpna 2007.
… Praská oheň … Jeho plameny mění barvy do všech možných odstínů červené, oranžové a žluté a osvětlují tváře indiánského kmene Tébiú, tj. nás, Tuláků z olomoucké Duhy. Indiánským kmenem budeme už jen chvilku, náš tábor končí. Zář ohně osvětluje jen táborový kruh, takže se zdá mnohem menší a jsme tak sobě blíž, těsně přimknuti. Na náčelnické lavici právě promlouvá náš "nejvyšší náčelník" Bigoněk k Poctám bojovníků. Stařešinové, šamanka a malí náčelníci jsou navíc ozářeni loučemi, takže je jim vidět víc do tváří. Je na nich už patrná únava jako vždy na konci tábora. Letos nám těch nejstarších zase ubylo. Všichni v kruhu jsou jaksi až moc vážní a pohledy upírají do ohně. Nevím co jim probíhá hlavou, ale asi jsou na tom stejně jako já. Myslím na to, jestli příští rok tady budu moci sedět zas, myslím na to, co máme za sebou, jaké to bylo a jak rychle to uběhlo. Připomenu si šílenou bouřku, velkou vodu, odplavený most, jak jsme si všichni "mákli", aby se do příjezdu dětí dalo všecko do pořádku. Ti nejmladší si určitě sáhli na dno svých sil. Jsem na ně pyšná. A na nás taky, vždyť je to naše škola. (Mám mezi nimi hned tři své dcery.) Myslím na Bigoňka, jak vše zvládl s rozvahou, a dokonce i uměl pochválit /což dělá málokdy/…
Zvedám oči od okouzlujícího divadla plamenů a jisker. Pohledem bloudím po rodových lavkách *)/viz vysvětlivky na konci textu/. I na dětech je už vidět únava. Většina z nich, stejně jako my, upřeně pozoruje oheň. Všichni se necháváme strhnout jeho zvláštním magickým kouzlem. Občas někdo zívne, ale není to z nudy. Mají za sebou náročnou Závěrečnou hru ve stylu Zlatodolů. Celé odpoledne jim "patřil" obrovský prostor lesa mezi Laškovem a Ludéřovem, velké území plné roklin a kopců.
Vůbec, celých těch 14 dní byli všichni "v jednom kole". Ve 22 hodin proto rychle usínali při prvních každovečerních tónech kytar. Dost těžko jsme je v 8 hodin ráno budili, víc jak třetina táborníků byli nováčkové.
Vracím svůj pohled k náčelníkovi a soustřeďuji se na jeho slova. Vyhodnocuje nejúspěšnější bojovníky *), Čoki pak vyhlašuje vítěze turnájků a hodnotí rody. Opakuje se historie z loňska: o pouhý bod vítězí /díky Závěrečné hře/ rod Nahanů vedený Katóbou, druhý je Kiowa, který řídila Esmi. Katóba a Esmi byly i letos vynikající a stále si v soutěžení "šlapou na paty". Jejich výkony jsou tak vyrovnané, až je to někdy legrační. A přitom pokaždé se starají o jiné děti. Třetí místo získal Hogan s kmenem Arikara. Hogan udělal letos obrovský skok vpřed. Před pár lety to byl věčně ufňukaný a navztekaný, nesamostatný a tmy se bojící kluk. Teď prožil sám noc v lese při plnění Třech orlích per, o děcka pečuje jako táta, je s ním legrace, hry si chce opravdu prožít, umí nadchnout celý rod … Se svou owačirkou *) Světluškou byli skvělým tandemem. I ona se letos změnila k lepšímu aspoň o 50 % ...
Bigoněk uzavírá vyhodnocení slovy o "Stoupání na horu poznání". Odborkáři udělují odborky a přichází má chvíle. Šiša přikládá na oheň a rázem je táborový kruh plný světla. Malá Nikolka pohne chrastítkem jak se zavrtává do máminy náruče a máma, malá náčelnice Luciper, vysílá omluvné pohledy. Nikomu to však nevadí. Patří to k této atmosféře - znějí bubny, chrastidla, ozvučná dřívka i bubínky vlastnoručně vyrobené se sačemkou Esmi v kroužcích woodcrafterského umění myslící ruky Tapa sa. A já, vědma kmene Tébiú, přistupuji k ohni s ošatkou plnou nových Březových lístků.
Letos jsme měli na táboře zhruba polovinu nových tváří. Celá jedna smečka mrňat - Vyder, vznikla teprve v září. Bylo tu také několik "neTuláků". Proto nejprve hovořím o bříze, její výjimečnosti, a vysvětluji, proč zrovna její list je symbolem Velké pedagogické hry. Vyprávím o hře i o tom, jak kdysi, už tak dávno, přišla do našeho oddílu, vyprávím o stupních a barvách Březových lístků a také o nositelích toho nejvyššího - zlatého. J. Foglara známe všichni, oddílová knihovnička je plná jeho knížek. Galéna znají ti nejstarší z nás. Z jeho rukou převzali svůj první Březový lístek. 22. stovka klubů, kterou jsem s Bigoňkem vedla a do níž patřily i naše oddílové družiny, byla spolu s KLM Ganamenima Turnov navrhovatelkou zlatého BL pro Galéna.
Nejvyšší stupeň v letošním roce - Karmínový - udělujeme Hakovi, táborové i oddílové šamance, za dvacetiletou činnost v oddíle, za vedení několika odborností, za její obětavost a vše, co nám svým "já" dává. Červený odznak udělujeme Čoki. I ona kdysi přišla jako mrňavá holčička, vyrostla z ní pravá ruka Lucipera, sačemka *) Sokolů. Obě jsou dnes jen těžko nahraditelné. Pak přicházejí tmavě a světle modré BL pro sačemy a owačiry Puka, Keyu, Světlušku, Wiwi a další "zářící hvězdičku" Šany. Je až obdivuhodné, co tato dívka letos dokázala. Jestli "vydrží", bude z ní jednou skvělá vedoucí. Tolik nám připomíná už ztracenou Evžu. A ještě udělujeme Zelený březový lístek Čanpě, která je příslibem budoucí owačirky. Všichni ocenění za uplynulá léta vyspěli a někteří z nich již začali zaplňovat místa svých starších kamarádů, kteří naši Tuláckou cestu už bohužel vzdali.
V očích nejmladších vidím radost a někdy i překvapení, v očích obou žen slzy dojetí; už dobře znají cenu svého právě získaného stupně, znají hodnotu podpisové síly na udělovacím listu - že to není jen číslo, ale mnohem, mnohem víc. Vědí také, jak moc je ocenění zavazuje pro příští léta. K tak vysokému ocenění u nás dospějí jen vůdci s opravdovým "tuláckým srdcem".
Bubny neutichají, ještě mám totiž v ruce dva Zelené březové lístky pro naše "hosty". Přišli na náš tábor z Duhy Dlažka, kde působí jako praktikanti na táborech. Maja přijala místo řadového bojovníka a vůbec jí nedělalo problém podřídit se věkově mladším sačemům. Jachtař posílil řady stařešinů a plnohodnotně zaplnil místa po těch, kteří na tábor nedostali dovolenou. Oba dokázali, že jsou "stejné krve" jako my, že je Dlažka dobře připravila na práci s dětmi a my je po zásluze oceňujeme 1., startovacím stupněm. Jejich prostřednictvím posíláme krásnou hru o Březové lístky Dlažce a jejím táborům. Jachtařovi navíc za jeho zápal, nadšení a výkony udělujeme indiánské jméno Vlk - už k nám patří.
Bubny utichly, Šiša znovu přikládá na oheň, letos zapálený ve jménu přátelství. Předání Březových lístků bylo důstojnou tečkou slavnostní částí Závěrečného ohně. Ještě však přichází Poslední z Medvědů, Strážce posvátné skály a Pokladu Tébiú, aby předal symbol své moci novým strážcům - vítěznému rodu. Tím je ukončena i celotáborová hra. Pak už kolem ohně naposledy zazní pokřiky rodů, píseň a tanec těch nejstarších, a naposled se zapálí rodové louče, aby Bigoněk mohl od ohně odvést své bojovníky k jejich příbytkům. Letos naposledy zpíváme a tančíme své "Zhaba iba iba hé". A já? Jako vždy při takových zážitcích se rozbrečím jak malá holka. Vůbec se ale za to nestydím. Byl to skutečně krásný tábor!
Olga Palová-Oliška 7. srpna 2007
Vysvětlivky:
Rody - obdoba družin a oddílů. Každý rod má v táborovém kruhu svou lavici-lávku /hanácky lavku/, kterou si patřičně cení.
Bojovník - dětský příslušník kmene. Při každoročních "bojích" o Pocty se po složení patřičných zkoušek může z počátečního Lovce stát akičita-bojovník, pak ohitika-válečník a walitaka-zvěd.
Owačir, owačirka - obdoba instruktora, praktikanta.
Sačem, sačemka - vedoucí rodu.
