Závěrečný táborák
publikováno 12. listopadu 2007
"Červená se, line záře, červená se, line záře…" Aha, holky už zpívají. Se zapálenou fakulí přicházím ke slibovému ohni. Je pár minut po půlnoci. Nejočekávanější chvíle na táboře. Do svého oddílu přijmeme nové sestřičky.
Postupně zapalujeme ohně pravdy, lásky, síly a krásy. Malý příběh na úvod, abychom si uvědomily, co jsme kdysi slíbily a teď budou slibovat i další.
Je to nezapomenutelná chvíle, hlavně pro účastnice - ty, které slibují. Určitě mi dáte za pravdu, jestli jste teda někdy slibovali - a to nemyslím jenom skautský slib, že se na to nedá zapomenout! Já také nezapomněla. A vždycky se snažím "nováčky" uklidnit tím, že jim svěřím, že při svém slibu jsem to všechno popletla, ale důležité je to, co slibuji, a né jak.
Už je to za nimi, teda za námi - máme ve svém kruhu další sestry, které budou hrdě na srdci nosit slibový odznak.
I když jsem slibovala dávno, což jste si (kdož mě znáte) mohli všimnout, tak tenhle oheň bude i pro mě nezapomenutelný. A proč?
Protože jsem si myslela, že to nejdůležitější je již za námi, ale Oskarka (naše vedoucí) řekla: "Mám tady ještě jeden úkol! Musím předat odznáček, který symbolizuje, co všechno tenhle človíček udělal pro ostatní a nejen pro náš oddíl." Přistoupila ke mně, potřásla mi rukou a předala mi 3. stupeň Březového lístku. S velkým překvapením jsem ji poděkovala - opravdu jsem to nečekala, jelikož se BL předávají na "velkých" akcích. Aspoň je jednodušší sehnat dostatečnou sílu podpisů. Takhle mi dali najevo, že na mě myslí i jinde.
Musím se přiznat, že jsem měla na něj už dlouho zálusk… Jak se říká: To, co chceš, přijde v tu chvíli, kdy to nejméně čekáš!
Krťa - Skautské středisko Sv. Jiří, Ostrava
