Březový lístek

"Březový lístek je pro všechny účastníky Hnutí BL symbolem přátelství hřejícího za všech okolností, tedy i v časech, kdy je k nim osud nepříznivý, kdy jim právě slunce nesvítí." Tohle je psáno v pravidlech udílení BL a myslím, že nám to do Lípy sedlo opravdu přesně…

V rámci 100 letých oslav Junáka, předal rádce Severočeské družiny Svojsíkova oddílu Junáka bratr Sir čestné odznaky "Foglarův vontský žlutý kvítek"

Ke 100. výročí vzniku českého skautingu byly předány další odznaky "Březových lístků díků" nejlepším a nejobětavějším skautům a skautkám střediska Junáka v Doksech na Liberecku.

Pamětníci vzniku symbolu a později i odznaku BŘEZOVÝ LÍSTEK shodně uvádějí, že prvotní název ocenění za práci s dětmi a mládeží v dřívějších tzv. mikrokolektivech byl zřejmě odvozen ze dvou skutečností: "historické" dekrety - udělovací listy byly tenkrát často zhotovovány na romantickém podkladu, na kusu sloupnuté bílé březové kůry. Toho využili i vydavatelé ilegálně šířeného zpravodaje, když ho nazvali Březová kůra. Později, při formulování prvních zásad oceňování (v sedmdesátých letech min. století) byly také popsány "důvody", proč pro odznaky byla užita symbolika břízy a jejího listu. V současných (aktualizovaných) Pravidlech hnutí Březový lístek se píše: "Březový lístek je pro všechny účastníky Hnutí BL symbolem přátelství hřejícího za všech okolností, tedy i v časech, kdy je k nim osud nepříznivý, kdy jim právě "slunce nesvítí". Tato věta je jednoznačně spjata s tím, že kůra břízy hoří a tím dokáže svými plaménky zahřát také ve velmi nepříznivém povětří, i za deště. Někdy, i když neoprávněně, se tatáž schopnost přisuzuje čerstvému (mokrému) březovému dřevu.

Také v roce 2010 proběhne v regionech celá řada RVVZek... Podívejte se na nejich přehled...

Převzato z čísla 3/2010 časopisu Chovatel.

Skutečnost, že naše členská základna stárne, je veřejné tajemství. Že jsme se o to ale mnozí z nás zasloužili, je také bohužel fakt. I když doposud platné "Doporučené zásady pro práci s mládeží v ČSCH" hovoří o tom, že je třeba podporovat mladé chovatele v jejich zájmové činnosti, skutečnost je často jiná. Z pohledu mnohých z nás jsou důležitější věci a hlavně má vždy přednost náš koníček chovatelství před tím, abychom věnovali čas těm neposlušným a neposedným dětem, které stejně po čase z organizace přece odejdou … Naštěstí to ale není pravidlo a je mezi námi mnoho takových, kteří na úkor svého koníčka nebo ruku v ruce s ním věnují či věnovali drahocenný osobní čas dětem. Vždycky říkám, že se přece nemusí každý věnovat "cizím" dětem. Pro náš svaz by úplně stačilo, kdybychom byli příkladem pro naše děti a vnoučata a nenásilně jsme je přivedli k našemu společnému koníčku a do svých organizací. Mám s tím osobní zkušenost a vřele to doporučuji.