Ing. Eduard Ureš - Ulbricht (12)
publikováno 5. března 2008
* 9. 10. 1904, + 2. 1. 1992
Sokol a skaut; byl znám rovněž pod přezdívkami Ataman nebo Matalufa. Narodil se v Brně, kde maturoval na reálném gymnáziu. V letech 1923-26 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. Vyšší vojenské vzdělání získal na Vysoké škole válečné v Praze v období 1935-38. V Československé armádě byl činný 37 let, tzn. až do roku 1960, a dosáhl hodnosti generálmajora.
Eda od svých 8 let pravidelně cvičil v Sokole. V roce 1922 vedl první letní tábor, pořádaný Sokolem Brno-Husovice u Oslavičky. Vedl chlapecké oddíly do roku 1970, od téhož roku smečku Vlčat střediska Moravští junáci - PS Lesní moudrost, které mělo tři klubovny v Brně-Černých Polích. Ty včetně táborového materiálu předal svým nástupcům. Organizoval a "velel" asi dvaceti letním táborům, několika putovním, řídil celoroční výletní a junáckou činnost 12., 15. a 18. oddílu Brno, pak 2. oddílu Kroměříž (kde byl rádcem Mirek Svoboda, syn generála Ludvíka Svobody), ale i Pionýrské tábornické oddíly a tábory odborů (ROH) na Vranovské přehradě, ve Štocích u Jihlavy, u Ivančic a na Vlčím kopci u Třebíče.
V letech 1947-49 byl zemským náčelníkem Junáka pro Moravu a znovu v letech 1968-70 s funkcí III. místonáčelníka Junáka. Byl instruktorem Lesní školy Jesenické u Švagrova (poblíž Vernířovic), Moravské u Náměště nad Oslavou a Slovenské u Bystrice. Za neúnavnou a vytrvalou činnost byl vyznamenán v roce 1968 junáckým Řádem stříbrného vlka. Do svých pozdních let byl činný jako publicista, vytvořil celou řadu článků nejen vojenských, ale i tělovýchovných, obranných a junáckých.
Jeho velkým koníčkem bylo vyhledávání vývěrů a studánek. V období 1968-70 jich našel a zajistil na 150 v okolí Brna a dalších více jak tisíc vyhledal a zaznamenal ve Slezsku, na Hané, v Posvitaví, ve Středočeském kraji, Posázaví, Brdech. Své zkušenosti z této více než dvacetileté práce zařadil do svého rukopisu Studánky. Znalosti z praxe vedení oddílů využil v dílku Junácký letní tábor. Obě tyto publikace nebyly vinou "nepřízně doby" nikdy vydány.
Bratr Ureš byl příkladem obětavosti, horlivé činorodosti a věrnosti skautské myšlence. Dokázal to nejen svými činnostmi pro děti a mládež v Sokole, Junáku a jinde, ale výrazně i svým zaměřením přinášet dobrodiní společnosti v tak životně důležité záležitosti jakou je pramenitá voda. Pracoval a působil vždy bez ohledu na zisk a slávu, své zdraví a čas. Za celé dlouhé období své činnosti, kdy neměl "na růžích ustláno", se skromně, ale velmi vydatně podílel i na rozvoji pobytu dětí v přírodě. Za jeho příkladné chování a činy mu byl udělen i Zlatý březový lístek.
Pramen: Archiv Institutu A. B. Svojsíka. Zpracoval v březnu 2008 Rudolf Kašpar-Pegas
