publikováno 16. února 2011
Tramp, skaut, woodcrafter, foglarovec, bývalý vedoucí dětských oddílů různého zaměření, textař, básník, spisovatel, fotograf a sběratel, především knih a časopisů s výše uvedenou tematikou.
Řešetlák bydlí v Praze -Vršovicích, přezdívku získal podle motýla žluťáska řešetlákového již jako mladý (v roce 1974). Jako malý žil v nouzovém domku předválečné dělnické kolonie Slatiny na území nynější Prahy 10, ale jeho pravé klukovské dětství začalo až po přestěhování na tehdejší okraj Prahy do obce Letňany (nyní Praha 9). Žilo tam hodně kluků a navíc v té době začaly do našich kin přicházet první filmy o Vinnetouovi…
Na první opravdový vandr se dostal v šestnácti letech (1968), avšak do vojny, jak sám říká, toho moc nenavandroval. Spíš se pilně učil na střední škole s touhou, že z něho bude jednou archeolog. Na vojně, díky šikaně primitivů, prožil ošklivý nervový záchvat, ze kterého byl zápal mozkových blan, což ho psychicky velmi oslabilo až do jeho zhruba dvaceti let. Tehdy potkal kamarády trampy, kteří ho vytáhli zpět do skutečného života a do přírody především.
Od roku 1980 se Řešetlák začal angažovat ve vedení klukovských oddílů, především s indiánským zaměřením. Několikrát byl i lektorem na tábornických lesních školách. Šest let (1983 -1989) byl členem vedení Jestřábových Hochů od Bobří řeky (dnešní pražské Dvojky), kde mj. vedl nejmladší členy - družinu Tygříků. Řešetlák však nikdy nerozlišoval skautský a neskautský oddíl, spíš oddíl dobrý a nedobrý. Po obnově Junáka v roce 1990 se mu však do vedení Tygříků začala míchat pravidla, rychle rozesílaná do terénu novou Ústřední radou, složenou povětšinou skauty tzv. osmašedesátníky, kteří většinou zapomínali, že mezitím uběhlo dlouhých dvacet let. (autor článku, sám skaut o něco mladší než Řešetlák, to zažil na vlastní kůži, rozdíl je jen v tom, že tuto generační obměnu vydržel). Mnoho lidí, kteří do té doby pracovali s dětmi (tajně skautským stylem pod neustálým dohledem soudruhů z PO SSM a jiných), to však začalo chápat jako příliš svazující a rozutíkali se do oddílů, kde cítili svobodnější možnost činnosti s dětmi. (LLM, Zálesák, ČTU atd.) Tak i Řešetlák se s těžkým srdcem rozhodl k návratu do oddílů s indiánskou tematikou, ze kterých do Dvojky původně přišel.
Vrátíme-li se k trampingu, nesmíme zapomenout, že Řešetlák byl zakládajícím členem původně trampské skupiny Cestáři, pro kterou psal písňové texty a ty také zpíval. S kapelou se zúčastnil třikrát na finále Porty. (autor článku ho zná především z Festivalu trampských písní v Horním Jelení - a některé jeho písničky hraje a zpívá dodnes). Písňových textů napsal okolo stovky, ale připomínám i jeho další psaveckou činnost. My starší si vzpomínáme na Trapsavce - soutěž v trampské poezii a próze, kde se často na tehdejší dobu objevovaly skutečné literární perly, které by tehdejší režim nikdy nedovolil knižně publikovat. Taktéž přispíval do "žlutého čtverečku" v časopisu Mladý svět - rubriky Táborový oheň - a spolu s dalšími známými jmény (Seňor, Lovka, Tapi, Houla, Déčko a další) tak vytvářeli "trampskou kulturu". Přispíval do několika samizdatů, vydával dlouhých deset let (1976 - 1985) literární trampský sborník Totem a po "sametu" mu vyšlo tiskem též pět celotáborových her pro děti. Největším literárním počinem pak byla dvousetstránková kniha "Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně)", kterou vytvořil napůl s Tomášem Studenovským - Tuwanakhou (8) za sponzorské pomoci nakladatele Jury Stegbauera (7).¨
S Březovými lístky se Řešetlák seznámil tak, že o nich nejprve četl ve Skautu-Junáku někdy v roce 1969 (pozn. autora - tehdy byl Galén, tuším, členem redakce). S Galénem samotným se seznámil až někdy v osmdesátých letech na některé VVZ. Pro Galéna byl zřejmě velmi zajímavý tím, že se běžně stýkal s Jaroslavem Foglarem - Jestřábem. Po "sametu" byl také externím zaměstnancem obnoveného Mladého hlasatele, kde byl Galén jeho přímým nadřízeným. Naposledy se v přírodě potkali na Duhové lesní škole ve Vláře v roce 1997. Přátelsky se s ním však stýkal i v Praze (bydleli na stejné ulici), než se Galén odstěhoval do Tábora. Řešetlák byl i účastníkem několika PONSů, na které přestal jezdit, jak sám říká, když zjistil, že se tam mluví o demokracii pouze v případě, že názor na nějakou věc je jednotný.
Z dostupných pramenů od samotného Řešetláka a z vlastních vzpomínek i zážitků sestavil Jerry
