publikováno 28. února 2007
"Blízko Strakonic, tam mezi lesy, na tom jihu Čech, máááme tábor lemovaný silnicíííí….."
Je to už dávno, kdy stával tábor lemovaný silnicí, jak říká táborová písnička "Bělčická" (mimochodem - dívkám, co ji tenkrát někdy kolem roku 1979 složily, je dnes přes čtyřicet let, mají své rodiny...). Původní tábor totiž ležel u rybníka Polívka a hájovny Vratečín, nedaleko vesničky Bělčice v jižních Čechách. Byl tam srub a louka a potůček a každý rok jeden, dva běhy letního tábora pro kluky a holky ze Žižkova i okolí.
Okolnosti a lidé způsobili, že se od roku 1992 jezdí na tábory do Vitenče u Újezdce, asi 5 km od Bělčic. Na tábor u Polívky zůstaly vzpomínky - a písničky! Hrají se dodnes. Zpívaly se nejen na táboře, pěly se také na různých místech, s různým doprovodem, někdy více či méně falešně, ale vždy s chutí. Zněly slavnostně večer u táboráku, po ránu trochu chraplavě (jak pamětníci rádi potvrdí), odpoledne na trávě, v jídelně, v lese, zpívaly se ve vlaku i v autobuse, vesele i smutně, svižně i unaveně, ale pokaždé přinášely dobrou náladu, pohodu a pocit, který je moc krásný - že člověk někam patří...
Náš tábor je opravdu jednoduchý. Spíme ve stanech s podsadami, máme dřevěný srub, v táboře nám stojí tee-pee, stožár, latríny, studna, ohniště, dřevěné fotbalové branky a všude kolem les, louky, příroda. Všichni žijeme ve městě a tak se snažíme užít si přírodu plnými doušky, k tomu vedeme i děti. Elektřinu při táboření neužíváme, během roku si ji užijeme až dost. Tři týdny pod stanovou plachtou a mezi kamarády dělají tábor táborem.
Součástí každého tábora je celotáborová hra. Již v roce 1978 byla první, a to "Alvarez potřebuje statečné a silné", vděčné to téma. Každý rok nová a nová, postupem času se sem tam nějaká zopakovala. Posledních pár let jsme se obraceli k historii místního okolí, zvláště v roce 2003 s názvem "Tajemná Křikava" (zřícenina nedalekého hrádku). Vloni jsme zabrousili na Divoký západ (Witenetch City 2005). Tři neděle jsme se "hnali za pokladem místního padoucha", nakonec jsme byli úspěšní. Pro letošek dětem chystáme cestu mezi pyramidy. Společnými silami se budeme snažit odvrátit "Zkázu Egypta", jak se letošní hra bude jmenovat.
Několikrát do roka pořádáme pro děti jednodenní výlety do okolí Prahy. Každý výlet je jinak zaměřen. Snažíme se tak dát děti dohromady již před táborem.
V posledních letech se náš tým vedoucích výrazně omladil, starší odešli a přicházejí noví a noví, většinou z řad dětí. Až nyní, v momentě, kdy si všechno zařizujeme sami, opravdu oceňujeme dřívější práci všech starších vedoucích. Není jednoduchá, ale s tak bezvadnou partou, kterou bezesporu jsme, je radost pracovat.
Proto jsem uvítal informaci o jakési CVVZ, prý je to nějaká výměna zkušeností či co. A tak jsme, sice jen ve skromném počtu, v listopadu 2005 vyrazili směr Třebíč. To co jsem tam zažil je na dlouhé povídání. Tolik prima lidí, tolik informací a inspirací jsem opravdu nečekal. Dozvěděli jsme se tam také o Březových lístcích, o Galénovi, o jeho nadačním fondu.
Myšlenka "přátelství rozrůzněných" mi připadá opravdu neobyčejně cenná. Koukejme si do očí naprosto rovně a upřímně, jako lidé, kteří pracují s dětmi, a ne jako příslušníci organizací. Všem nám přece jde o totéž, o děti, a nezáleží na tom, jakou malou či velkou organizaci "máme za zády".
Březové lístky se mi také jeví jako krásný nástroj upřímného poděkování kamarádům- vedoucím. V březnu letošního roku jsem udělil první Březový lístek v naší organizaci S.T.A.N. Klárce Budínové. Je to moje "pravá ruka" a na tábor spolu jezdíme již od dětství. Další udělování BL budou jistě následovat, protože je opravdu komu a za co poděkovat.
Díky Galéne za tak krásnou myšlenku přátelství "rozrůzněných", díky kamarádům za to, že Březové lístky mají své majitele, kteří si je zaslouží, jen tak dál ….
Ondra Šejtka - Brkos
Praha květen 2006
